Před několika dny nás po statečném boji se zákeřnou nemocí natrvalo opustil pan Pavel Horák. Statečný člověk, který nikdy neohnul hřbet, a to ani ve chvílích, kdy mu bylo opravdu nejhůř.
Jeho život byl protkán bojem za svobodu, pravdu a demokracii, za který byl sice několikrát trestán, ale nikdy nepolevil. Tepličák, spoluzakladatel Občanského fóra, opravdový bojovník za pravdu, svobodu a demokracii a také milující otec, pro kterého byla jeho rodina nade vše.
Pavla jsem poznal před čtrnácti lety, když jsem se stal náměstkem primátora Kubery. Byl zkušebním komisařem a mimo to jsem ho častokrát vídal s fotoaparátem či kamerou v ruce při různých akcích. Vždy milý, usměvavý, s medovým hlasem a jakýmsi klidem, kterým obohacoval své okolí. Byla vždy radost ho potkat a prohodit s ním pár slov! Poslední dobou, když už byl vážně nemocný, jsme si častokrát napsali. Ani na moment neztrácel ve svých zprávách optimismus a pro něj typickou přející duši.
Těžko jsem tak mohl reálně přijmout zprávu, že svůj poslední životní boj bohužel prohrál. Zpráva o jeho smrti mě zastihla při cestě na dovolenou do Chorvatska a to byl i důvod, proč jsem se dnes nemohl zúčastnit posledního rozloučení s tímto dobrým člověkem. Je mi to moc líto, Pavle, ale vím, že mi to odpustíš.
Snad nikoho neurazí citát Jean Paul Sartra, který mi k Pavlovi prostě nejvíc sedí:
„Lepší je zemřít na nohou, než žít na kolenou.“
Čest tvé památce!
Hynek
5. srpna 2024
